Ivo Fencl: Šeré zjevy 1 - 16
(recenze a částečně děj comicsů)

1. První krůčky

Vynikající úvod celého cyklu. Zdařilá parodie na Foglarovy Rychlé šípy, konkrétně na Tlouštíkův návrat domů. Vynikající charakteristika Trhačova. Dojemná scéna vyhazovu z klubovny Hochů od Bobří řeky.

Je dále vidět, že autor čerpal ze skutečných vlastních zážitků – takto jen život píše. První díl líčí pokusy o poznání světa dospělých i pokusy pošlapati ideály mládí. I s topografií Prahy se tu poprvé setkáme a zhruba je story zapracována i do času (pražce ještě ze dřeva, pivo už dlouho nezdraženo). Ke kresbě může míti někdo výhrady, mne však baví, líbí se mi… a je velice ADEKVÁTNÍ trampskému obsahu dějů.

2. Šeré zjevy dusí husu

Opět zdařilá parodie Foglara (např. “šípácké” číslování schůzek je extrémně přehnáno do výše a v klubovně se padá z chlastu). Málokdy bývá parodie jako taková opravdu zlá, ale tato je nejen “hodná”, tato je přímo vzývající ducha Marka Čermáka i jeho předchůdce Fischera. Opět lze usuzovat, že autor čerpal z pravdy, ze zažitého. To je pro literární hodnotu díla sice nepodstatné, ale mi budeme toto propojení rádi sledovat a těšíme se, co nám autor sám jednou doosvětlí. ústředním humorem tohoto druhého dílu jest podařené úsloví “hlavně hrozně opatrně”, které budí můj bujarý jásot v kontrastu s namalovaným BOJEM O HUSU.

Nicméně tato část se nebezpečně blíží propagaci týrání zvířat.

Ale nešť. Černý humor se zdal další složkou celku…

Už v prvém dílu jsme si ale také mohli povšimnouti výtečného barevného vystižení kreseb

3. Sněžné jazyky

Přibývá nadále jazykového humoru (rampouši) o odkazů na Foglara (kápézetka) a vše opět jak ze života vystřiženo. Až dojemně nevrlá postavička průvodčího – dechovkáře. Situace začíná jako závěr filmu Kalamita a následuje požár jednoho iglů doprovázený dalším parodováním Foglarových vysvětlivek v Rychlých šípech (Kde se stala chyba?…)

Vyskytuje se zde vtipná parafráze Cimrmanova dramatického úryvku (Nejhorší ze všeho jsou omrzliny, Nejhorší ze všeho jsou popáleniny), ale celé pokračování se mělo spíše jmenovat

JÓ, KDYŽ CHYTNE IGLŮ!

4. Labužníci

Autor se dotkl slovenštiny (Hydinova pečeně), navázal skvěle na Dietla (Nemocnice na kraji města, doktor Cvach…) a poprvé zafušoval po vzoru Štěpána Mareše z časopisu Reflex i do politiky (Veškrnová, Rýc, Kalvoda, Rath…).

Jináč se ale klasická zápletka točí okolo rozmarné záměny žampionu za muchomůrku zelenou – a dobře udělal jen ten z hrdinů, který se spokojil s výhonky pýru.

V Trhačově žaludku pak zde při pumpování nalezena fajfka, kterou sám dlouho hledal.

Opět závěrečné poučení o životech a žaludcích trampského národa, čímž se autor definitivně staví po bok slavného českého spisovatele Žáka Jaroslava (a dr. Voštěpem se zde i k Čapkovi Karlu hrdě hlásí).

5. Šeré zjevy a krev v Rudohoriju

Slovenská tematika asi autorovi (a nezapírejme, že se pod pseudonymem Billíček = zároveň jeden z hrdinů – skrývá pedagog a muzikant Jaromír Frič) v předchozí části zachutnala – a ostatně i Jaroslav Foglar se do dnešního už zahraničí s Tatrami něco najezdil. Celý díl začíná vynikajícím fórem o omluvence do práce a další parafrází rychlých Šípů, konkrétně dílu, kde jeden z Foglarových hrdinů od počátku sýčkoval… Upomeňme třeba i na humoristu a kreslíře Hrdého, Vyčítalova kamaráda a spolutrampa, který svého času vytvořil obdobnou parodii Rychlé pípy. I četné další parodie existují, ale k našemu příběhu… Osobně, jako člen České společnosti Sherlocka Holmese, tu vidím jasnou konotaci se Psem baskervillským, jehož roli zde ztvárnil slovenský vlkodlak rudohorskij, slintající to bestie, jejíž mozek uvažuje jako mozek lidský, tj. v bublinách, ale totálnějším šokem je přítomnost Pinďova. Takže nejen Sir Arthur, i slovutný Němeček Jaroslav, vynálezce Čtyřlístku, dnes milionář… se bude s mým přítelem Járou Fričem asi soudit… Na autorovu obranu však uveďme, že Pinďa se zde prezentuje v nejlepším světle, za dopurovodu známé ruské písně a coby vlajkonoš pionýrského oddílu Juldy Fuldy – čest jeho památce. Tento pátý díl je zatím nejlepší, protože dobře ukazuje, jak tyto oddíly mající vzor v sovětském Konsomolu nebály se nabídnouti pomocnou ruku i takovým (s prominutím) hovadům a skorochartistům, kteří si název jako Šeré zjevy mohli dát… Vždyť i tím dostali pak mnohé z členů těchto divokých skautů pod svou zástavu… Bohužel však celý příběh končí tragicky a autor překonal i udušení husy: hrdinova paže jest v nemocnici Brezno přišita k rameni obráceně!!!

Já sám, autor těchto řádků, jsem v Březnu v Tatrách kdysi strávil “půl roku nebezpečného života”, v jehož finále mě (po tvrdém výcviku a drezůře vojenské) sklátila vysoká horečka, a tak takřka také mám s tamní nemocnicí své zkušenosti, naštěstí však jen takřka.

Závěrem upozorněme na rambovskou filozofii hrdinovu chlubícími se počtem jizev (i v mnohém americkém filmu už byla ovšem tato tendence parodována) a na nový výtvarný prvek: namísto dvou, tří obrázků zde kane bílou stránkou jen a jen krev… Krev v Rudohoriju!

6. Kočovní herci

Opět laťka zvednuta, můj snad nejoblíbenější díl, kde autor zamanipuloval s pojmem “bratr Nedvěd”. Morálním principem příběhu jest učení vysokoškolsky vzdělaných herců, jak přežíti ve volné přírodě, aniž by byli nuceni pokračovati v porušování zákona. To se však naučiti je jen zdánlivě. Poučení opět na konci, neboť podláci se nespokojili s pýrem, ba ani slepicí. Do seriálu jako takového také vstoupil ženský prvek. Ozvuky skutečné romantiky se vsákly do Fričova inkoustu.

7. Zátopové pásmo

Děj se otře o skupinu Brontosauři (Tyranosauři) a známé díly Rychlých šípů, v nichž byla zbudována chata v koruně stromu, aby ji vzápětí smetly vody z rybníka. Rozdíl u Billíčka najdeme ale v tom, že jeho hrdinové vyráží tábořit už záměrně do “zátopového pásma”. Připomnělo mi to můj někdejší nápad. Chtěl jsem napsat román o partě, anebo aspoň dvojici kluků, kteří by se obrázek po obrázku pokusili v reálném svém životě prožít příběhy Rychlých šípů. A něco by se jim povedlo, ale většinou by děj vždycky odběhl úplně někam jinam – a museli by se vracet… Trhače v tomto díle doprovází kočka, a tak zanedbává spolupráci, ale to je nakonec jedno, voda vše stejně smete, tak jako u Foglara – a tradiční poučení může přijít. A poučovat o VÍC než samozřejmém, vždy vtipným v tomto našem světě ťuhýků, ňoumů a nekňubů ovšem zůstane.

Navíc najde pozorný čtenář v příběhu zajímavé poučení ohledně stříhání a mytí vlasů. Jeden z nejhlubších dílů (nejen zátopově).

8. Jeskynní systém

Mimochodem, s výjimkou třetího pokračování volí autor názvy přímo mistrovsky. I zde. V osmičce poprvé odkazuje příběh sám na sebe. Žádné novum, i Foglar to občas v Šípech udělal. Mluví tam např. o Hlasateli tisknoucím jejich příhody – a Jindra je má dodat. V úvodu této story se kamarádi mého přítele Járy Friče = Billíčka domnívají, že jim nepřináší zmíněný ani tak smůlu, jako jim ji přináší jeho stálá vize, že vše zažité později přetaví… Úlevou je tedy Billíčkova rýma a ten sleduje show u Koněprus, jíž se Zjevy zúčastní, jen televizí, přičemž usne. Zaspí tak prvý masakr (zátopový) celého svazku “Šeré zjevy” (dosud se tu moc neumíralo), katastrofu, po níž naopak čtenář neusne:

v obavách, zda i kupř. Trhač nezhynul. Protože proč ne? Že by jej autor potrestal za nemravné kukuče (v tomto příběhu prvá obnažená žena kreslená podle ženy autorovy)? obáváme se… Obraťme rychle list!

Poznámka: U jeskyní měli vystoupit Bílá, Janků, Czáková, Lunetik, Maxim Turbulence a Mimtrio bez Nálepkové.

9. Koněprusy II

A vida, opravdu rychle obraťme list, vždyť příběh má pokračování. Vynořuje se Brnkač a jeho skautíci s parafrází foglarovského dětskodomovního hesla BANGELOŠ ROZRAZIL a následný příběh vtipně zveličuje lekhomyslné vedení dětí (skautík vypadlý z vlaku se o sebe přece už postará!). Opět malé otření o politiku a lidi, kteří “proto jsme na náměstí nestáli” používají při každém trablu. Celý příběh pak opět končí tragicky, když jeden z hrdinů uvízne v zrádné skalní škvíře a nemůže tam ani zpátky, zatímco se k němu řítí ekologické trabanty…

10. Zlato

Jen Trhač se opět v dílu staví na zadní. Pomáhá místo hledání zlata netopýrům. A dostane za to džlvrem do palice. Tak končí záchranáři, netopýři je ožerou… Základní myšlenka tohoto dílu však není žádný souboj s kazimírem kolektivu Trhačem, nýbrž duel s pocitem, že trampské trmácení se křovinami nedává smysl. Dává! Aby to však Zjevové (zde dokonce podezíraní z čundráctví) pochopili, musí se ve finále vynořiti T.O Věrná srdce, deux ex machina, z úst jejichž člena pak vyjde snad nejpamátnější výrok celé série, hodný vskutku do zlata odlití:

“Poznáváme vás – jste Šeré zjevy, náš trampský vzor! Obživili jsme vás, abychom mohli dál sledovat vaše příhody na stránkách trampských časopisů!”

11. Šeré zjevy v knihkupectví

Další z mých oblíbených dílů – o Velínském. Ale vadilo mi, jak byl nakreslen starší a celý zelený. To si tento plodný autor nezaslouží, Járo!

V příběhu jde o Kidovu knížku na téma Atlantidy a je zde poukázáno na současný propad lidského zájmu o četbu. Fronty jsou místo na knihy na bůčky a zářící mobily. Kid je v prodejně úplně sám! A Zjevy ho ještě připraví o 4 knihy, které jim, chudák, zčásti dokonce SÁM zaplatí. Ale to znám sám. Úděl spisovatele českého!

12. Výlet na Kozákov

Díl – stejně jako předchozí – opět zčásti paroduje Rychlé šípy. Obsahuje také památné zvolání: “Utecte, utecte!” Dialogy s Votrubcem, stejně jako dialogy s Kidem v části předešlé, jsou mistrnou ukázkou nejjemnějšího humoru a parodie. Finále připomene Rychlé šípy u výbuchu patrony, ale tragice se naštěstí Jára tentokrát vyhnul.

13. Šeré zjevy v zoo

Jen Pražan má ovšem spojeno zoo s možností tam plout po řece. Inu, poučil jsem se. O krutosti a vypočítavosti důchodců jakbysmet. Návštěva zoo v jejich společnosti peklem jest a že se na konci ve Fričově knize stravou divých šelem stanou, jistě zasloužené. Zasloužený i památný závěrečný dialog příběhu:

“Stejně je divné, že se dnes nic nestalo!”

“Co nestalo – nesehnali jsme pivo!”

14. Cesta na východ

… je zbytečná, protože Východ už je zde, ukazuje nám autor v příběhu, kde se podruhé vynoří Nedvěd. Děsí coby šofér Zjevy svým songem Je půlnoc, což považuji za jedno z nejlepších míst celé knihy, a vytváří tak vhodnou konkurenci v úvodu jmenovaným: Lunetiku, Hůlce, Leoně ještě tehdy s křivým nosem… a svému bratrovi, kteří podpořili v Paláci Lucerna nepolitickou politiku.

15. Šeré zjevy u Únětického rybníku

Díl opakuje fór s číslováním schůzek, ale je dosti tristní, že od dílu druhého až do tohoto patnáctého uskutečnily Zjevy jen čtyři schůzky, zatímco o předchozích 32. 760 jsme nebyli informováni. Co příhod tam asi autor zažil, tak proč se s námi aspoň o takových deset, dvacet tisíc nepodělí?

Zjevy v tomto díle ve své klubovně na rozdíl od Šípáků usínají z piva, ale navzdory tomu se jdou koupat. Poučení? Nepřibližuj se nikdy k tonoucímu, tvoří okolo sebe totiž strašné víry, a ty by tě mohly stáhnout ke dnu také! Je lepší, když utone jeden z vás, než dva nebo i více kamarádů. “Dan má pravdu. Škoda, že se nedá vůbec nic dělat.”

Nečíslováno: Šeré zjevy cestují na Portu do Ústí nad Labem

Tato část má jinou úpravu záhlaví. Začíná zahájením už 32. 769. schůze (nikoli schůzky) a postřehem, že Kid - Velínský nemiluje aut. Zjevy tedy musí do Ústí vlakem, přičemž se odhalí další: Trhač stále nerozezná výpravčího od průvodčího a Cimbura stále předstírá ještě dětský věk skautíka. Tak či tak na tom nezáleží a výhled z okna soupravy plnně nahradí drobný omyl, totiž že šlo vlak do Českých Budějovic…

16. Šeré zjevy slaví Silvestra

V tomto dílu autor varuje (ve Foglarově stylu) před syrovým fondue. Krutý osud jednoho z hrdinů (strávil Silvestra zmražen a ve FONDUE zabalen) jest vykřičníkem pro všechny čtenáře. Járovi hrdinové jsou na druhé straně natolik otužilí, že na špici pověstné Vraní skály, kde nový rok čekali, nenastydli, a autor tedy před nastydnutím nemůže ani varovat. Škoda!

Upozorňujeme i na příbuznost tohoto dílu s milou knihou Josefa Čapka Povídání o pejskovi a kočičce.

Avšak Čapkovi dětští hrdinové měli příměsí nadbytek. Trempíři se musili spokojit s málem a oceňme tedy, co i s tím málem dokázali. A bez žen!