IVO FENCL:
JEŠTĚ DESETKRÁT BILLÍČKOVY ŠERÉ ZJEVY (DÍL 17. až 26)


Trochu recenze, trochu přehled dějů...

17. Měsíc bezpečnosti (Jeden z vůbec nejvtipnějších dílů!)

A navíc aprílový! Jeho ústředním hrdinou je opět Trhač a jeho osudy nám připomínají smůlu, která už kdysi postihla jednoho z hochů Rychlých šípů. Hned ráno, kupříkladu, se Trhač celkem šestnáctkrát bodne nožem a již při cestě s přáteli a vlakem do Roztok pak proto dává bedlivý pozor, aby už se mu nic dalšího zlého nepřihodilo. Neb “v době kulminující jarní únavy bývá neštěstí nejvíce”. V noci pak Trhač dokonce ztupí všechny nože výpravy a k rámu pro jistotu uláme i hlavičky zápalek, bojí se samovznícení. Obojí se mu ukáže být nazítří bohužel osudným. Zná sice uzel, “co se nerozváže” (Pozor! Autor Jára tentokrát cituje z klasického Čtyřlístku!!! Jestli se nepletu, tak z jednoho z prvních, Ztraceni v podzemí.), nicméně proti utržení převisu jest nakonec i lano bezmocné.

Trhač se sice zachytí těsně před dopadem na tvrdou zem, ale následkem jeho nočních činů nemožno už provaz přeříznout ani přepálit. Zato ho je možné nechat zetlít. Postřehy z časopisů Myslivost a Chovatel se v tomto díle neukázaly na místě. Rada ze Zahrádkáře však ano. Bezpečně, ano bezpečně bude trhač viset po celou dobu Měsíce bezpečnosti.

18. Zvířecí pudy

Tento příběh je věnován manželce šerifa Šerých zjevů známé pod přezdívkou Tuřín. Jest jí ovšem věnován s podmínkou, že se “nikdy nedostane do jejích rukou”.

K ději. Zjara potkají Zjevy (včetně velmi chladného Trhače) jakousi plavou zpěvačku zpívající hitovku Stánky. Dan už byl předtím to jaro “nějak mimo”, teď ho to teprve bere. I opustí hochy směrem za děvou.. Přece se jej však v hospodě dočkají. Byla to léčka. Žena Dana zavlekla do tábora ochránců zvířat a... tam mu odňali vše, co bylo kdy vyrobeno ze zvířecích koží, tedy i kanady a peří ze spacáku. A aby se vyčistil od masa, musil dokonce spolykati na čtyři kg otrub. Nechali mu jen zvířecí pudy. Od toho název.

19. Tlustý šerif Jim

Zde bohužel Billíček použil klišé. Jim – skutečný Čechoamaričan, o kterém tento díl pojednává – přece není tlouštík a ani nežvýká. Ale Američani obecně jsou tlusťoši plní žvejd, a tak holt to tam Jára musel dát. Jen proto? Ne, čtěme dál a zjistíme, že blesk by jinak Jima sklátil. Takto byl odizolován. Tento díl tak ovšem patří i do kategorie regulérní sci-fi.

20. Jóna má děvče

Klasicky hospodský díl, který jako bych viděl zfilmovaný – co obdobu “novácké” Hospůdky, ale lepší. Titulní hrdinka zde pokládá otázku, která je (anebo není) klíčová pro celé Šeré zjevy i komiks o nich. “Co vlastně děláte?” Na pití piv a ploužení se lesy jistě nic špatného není. Proč s tím tedy Jóna nechce ven? Protože žena potřebuje slyšet i o dalších aktivitách. A tak se dostává na přetřes mimo jiné i sbírání víček a krmení sýkor. Nicméně Zjevy přece už “stačí” pouhou existencí, ne? A která žena toto neuzná, není hodna Jóny ani jich.

21. Nadílka

Další z dílů inspirovaných českou národní klasikou, Rychlými šípáky. Nebo už nevzpomínáte, jak zářil v lesích ozdobený stromek? Já ano – a vůbec všechny šípovské díly čtu nejradši. Zde však mi bylo Billíčkem pádně připomenuto, že drsná realita často přebije nakreslené sny, a že mráz ve skutečnosti je horší než z obrázků. I tuto skutečnost však Zjevy překonaly, i když výlet do lesů za zvěří se poněkud protáhl... A hladu možná spíš přibylo. I u lidí.

22. Jóna už nemá děvče

Ale měl by ho nebýt jeho (Bůh ví již kolikátých) narozenin. K těm bohužel dojde. Ty nutno i oslavit a jak jinak, než koupí želvy. Na tu však třeba nejprve vydělati... Sběr druhotných surovin v popelnicích není ovšem dnes už ničím nečestným. Přesto se chlapci kryjí. Ani tak neuniknou pozornosti bezdomovců, a ti mají ovšem na suroviny větší nárok, to uznáme všici. Naštěstí zbývá potkan Karel, který nám v duši vyloudí i milou vzpomínku na četné miláčky Štětináčovy. A tak dostane děva Karla, ale až po vycvičení. Výsledek? No comment...

23. Pomoc Tlustého Jima

A znovu se vrací nesprávně znázorněný Amerikánec a s ním i Zjevy šípovská touha pomáhat i škody napravovat (např. po povodních). A tak se braši pustí i do opravy mostku. Anebo tedy chtějí pustit, protože autíčko Jime zatížené je rychlejší a po posledním mostku mezi Evropou a USA brzy mnoho nezbývá. Symbolika tohoto dílu je bezpochyby významná, protože prožluklá Evropská unie má taky chutě se od USA občas trhnout. Opět no comment.

Vsuvka mezi 23. a 24. dílem: Rychlé šípy jedou na Ringo

Stalo se už tradicí, že regulérní tvůrci – spisovatelé použijí Fischerův základ, aby do bublin vepsaly příběhy nové, vlastní, obvykle původní parodující. Jenom namátkou zde jmenuji svazky tzv. Knihovničky Vakukoku číslo 44, 79 a 95, jež se zovou Bratrstvo vrací úder, Parcon 2000 a “Další nářez” (nevím, zda poslední dobou nevznikly i další). Autorem těchto veleděl je Pavel “Skrblík” Krajíček a pro sprostá slova se tu nechodí daleko, nám to však nevadí. Zda Foglarovi či Fischerovi v hrobech, nevíme (sešity vyšly v letech 1998, 2000 a 20001 v barvách růžové, žluté a bílé). Billíček ovšem nepoužil podklad Fischerův, nýbrž Čermákův (až na výjimku předposledního obrázku, do nějž potřeboval pěkně vyvedené hlavy Bratrstva kočičí pracky). A nejsem si jist, zda nemám právo Járu Friče označit i za značného inovátora tohoto postmoderního postupu. Krajíček se totiž nenamáhal celostránkové uspořádání obrázků nějak tvůrčím způsobem měnit, rozstříhávat a nově kombinovat. Jára ano. Navíc vtipně parafrázuje typickou řeč Šípů. Úroveň jeho parodie si proto nijak nezadá třeba s úrovní hitu Vontové (2000) od známého dua Těžkej Pokondr.

Na obrázku č. 7 se navíc vynoří Tony (víme, o koho jde!) a na obr. 8 i Hadži... Z Tonyho úst navíc zazní reklama na známý trampský časopis Puchejř, a tak ji tímto způsobem učiňme i tady. Horší už je, že komiks Šeré zjevy je v příběhu ohrožen právě seriálem Rychlé šípy. A to je věru že silná konkurence a mohla by vést právě až k boji v RINGU. O něm však příště, tentokrát je návaznost těsnější, takže tento díl zahrňme pod následující číslo...


Poznámka: Tuto vtipnou, výše popsanou vsuvku - kompilaci jsem netvořil já, má jí na svědomí Hadži a spol. z T.O. Věrná srdce, byla zvadlem (pozvánkou) na skutečný turnaj. Billíček


24. Turnaj v RINGU

Tento díl je trochu přebublinovaný, ale pokud se to udělá jednou, lze i to chápat jako určitou recesi. Navíc obsah bublin věru že literárně stojí za to a zde připomínám, že se na závěr tohoto textu stručně věnujeme i Fričovým – Billíčkovým prózám a básním na jeho stránkách na netu... A nyní už k pravidlům RINGA, jak je mistrný komiks zachytil: “Hraje se s kroužky. Hráči zjistí, kde se ve vsi vyskytuje nejvíc pitsbulů. A ty kroužky se (po přelezení plotu) těm pejsánkům narážejí na čeníšky. Ale až poté, co se pitsbulům jiným kroužkem spoutají nohy. Kdo znehybní více pitsbulů za danou dobu, vyhrál a je RINGO HVĚZDA (ne ovšem F. R. Čech). Toť vše. Jak prosté, drahý Watsone. Po krátkém váhání, zda nevytočit linku Greenpeace kvůli týrání zvířat, Zjevy na tato pochybně inovovaná pravidla zdánlivě užuž přistoupí, nicméně je tu ještě Dlouhé bidlo a jeho krádež kroužků situaci změní. Byl předtím zajat Rychlými šípy, ale Zjevy věděly, proč jej odvázat!

25. Drsné Brdy

Vážení čtenáři! Neskryjete-li v noci ve zmíněných kopcích hlavy do spacáků, ohryžají vám je lišky. Tolik na úvod a vysvětlenou. A nyní k ději. Není naštěstí až tak příšerný. neboť tu dojde k pouhému okousání obličeje...

26. Stopa

Tento díl pokračuje v brdské tematice, ale už v zimě. Jde o přechod masivu na běžkách. Další z dílů, které považuji za velice vtipné. Ovšem vtip jistě dodal život sám a já nepochybuji, že i šeré zjevy V REÁLU jistě někdy šly vyjetou lyžařskou stopou vzhůru a zadumaně pozorovaly sobě se vyhýbající a do závějí padající lyžníky. “Já se v nich moc nevyznám. Slušně odpovíme na pozdrav a stejně furt nadávaj.” Celý příběh “vrahů stopy” bohužel končí v hospodě, a to tragicky, pomstou poctivých lyžníků Zjevům. “Protestuji, to je nečestné a nesportovní,” volal kdys Mirek. “Protestujeme, my jsme Šeré zjevy!” znělo tu zimu po vykopnutí z nálevny. A jak to bude dál? Uvidíme – a já věřím, že se se Zjevy dočkáme i dílu 100!

DODATEK O BILLÍČKOVÝCH ČISTĚ LITERÁRNÍCH AMBICÍCH A JEHO NETSTRANÁCH.

A nyní mi dovolte ještě pár slov o tzv. SÍTI. Stalo se už zvykem, že si na ní mnozí v těchto časech (pokud to umíme) děláme stránky. Anebo tedy necháme udělat. I Jára Frič, Billíček, se k tomu dopracoval, a tak toto místo “v prostoru imaginace” posuďme aspoň pár slovy, tak jako i jeho starší texty sem umístěné.

Je zde především stránka reflektující už konané akce zjevů. Zasloužila by ještě mírné rozšíření, tedy přesněji řečeno skloubení se stránkou úvodní, která ji de facto trochu supluje.

Dále najdeme čistě výtvarnou Billíčkovu stranu, tj. jeho obrazy: Divoká Šárka z Nebušické, Srub u Cheznovic a kůň Jurášek, Pohled z Kulaťáku na zadní trakt domu, kde bydlel Trhač jako chlapeček, Tržiště Luka, Řeporyjský kostel. V posledním případě už jde bohužel jen o zachráněný fragment oleje.

Další stránky “Zteřelé album” obsahují množství fotografií, a to velmi zevrubně, vtipně komentovaných. Zvláště pozoruhodná je zde fotka Trhač v Piheli, kde titulní hrdina předvádí menší artistní (artistický) výkon s hlavou. Má ji předsunutou. A zcela mimo osu páteře. Výtvarný cit Billíčkův se zachvěl, podivil, ale i tento snímek zůstal v galerii.

Mezi snímky i proslulá “Hvožďanská svatba”.

A teď ke konkrétním Járovým textům. Jsou trojího typu.

a) Rady “Strýc Billíček dětem” z Portýrů roku 1993.

Tato rubrika mi připomíná obdobnou v Pionýru počátku sedmdesátých let psanou Františkem Čechem zhruba ve věku, v jakém psal pozdější dílka Billíček, ale nemyslím, že by druhý zmíněný Ringovu ranou tvorbu znal (tu znám jen já, ringofil). Součástí rubriky sestávající vlastně z děkovných dopisů dětem (reagujících na denní příděl jejich “mnoha set” dopisů) jsou vynikající vtípky týkající se půllitrů, které tu samozřejmě nebudu vyzrazovat. Najděte si na stránkách sami.

b) Verše

5 básní pochází z nikdy (zatím) nenapsaných sbírek Vzpomínky na minulost a Přírodní motivy. Pokusím se je časem uplatnit v časopise Plž, který vychází měsíčně v Plzni, ale nic Billíčkovi nezaručuji. Seznam básní: Balada o psíku Ňafíku, Tlustému kamarádu, který zmizel, Prašná příhoda v kamenolomu, Osminohá barevnost, Přímo do bílého. Verše se mi líbí, ostřejší kritiku (snad) ponechávám na šéfredaktorovi Plže dr. Vl. Novotném, Ph. D.

c) Povídky

Obě jsou z roku 1985, časů to studentských. Delší se zove Denisa, kratší, hororová a z pověsti o Hagenovi z Karlštejna čerpající, právě Hagen. Zde jde o fantastiku, v prvním případě o analýzu jednoho milostného zblbnutí (ale hezkého). Povídky představují dva styly a jsou hodny opětovného vydání. Hagen přitom vyhrál Zlatého TRAPSAVCE právě v roce 1985.

Howgh.